Máme rádi zvířata, protože...

Jarouš už delší dobu touží po agamě. Jednou na dětském dni ji viděl,
majitelka sugestivně vyprávěla, jak je to krásnej dráček, že prej za ní
běhá, je roztomilej, slyší na jméno atp. Byla jsem s kamarádkou na víně
a ta mi řekla, že její kolegyně má agamy dvě a jednu by ráda udala. Snad
tím vínem nebo jsem byla zrovna oslabená, zavolala jsem to Jardovi. Ten
pochopitelně neváhal, zorganizoval (složitě) nákup terárka z Brna, mnoho
toho načetl. Takže máme tříletého plachého Quentina. Než dorazily dráty
na světlo, půjčila jsem ještěrce lampičku z aťasu, kterou jsme tam
šikovně nastrčili. Je to poměrně líné zvíře, stále se nahřívá. Ale aby
neměl dnu či co, má mít i proteiny, nejraději živé. Pavouci mu docela
chutnají, ale prej spíš má žrát cvrčky nebo švábi. Vyjeli jsme do
Hornbachu a zakoupili krabku cvrčků za 39Kč. Jára se dočetl, že se dají
úspěšně chovat, tak je přesypal do velké líhně a začal je krmit.
Prásknul je na okno mezi orchideje!!! Uklízim na půdě, jdu dolů a slyším
jak Evelínka křičí: "Tatí, skočil do kuchyně!!" Takže zrychluju krok,
Jarda klečí, skáče, plazí se - chytá cvrčky. Vysypal celou množárnu těch
potvor, skáče to jako blechy. Něco pochytal a odjel pro Kolomba na párty.
Najednou Quentin mlátí na terárko, aby ne, před ním se prochází cvrček.
Já to teda chytat nehodlám, přiklopila jsem to skleničkou.
Jen aby mi stačil servis...Očekávám večer pěkný cvrkot! Ještě že
neměli švábi!

zapsala Bobule