Ozvěna na trhy

Jarda měl v pátek v práci večírek. Moc se těšil a připravoval. Tentokrát byl celý v bílém, jen černé detaily. Něco mezi Limonádovým Joem a Hopkirkem. Veselá nálada se táhla celým dnem. Jenže v SO jsme měli poslední trh a to ten nejnáročnější. Musíme vstávat ve 4, protože se tam jezdí "na brzo". Něco jako kdysi do Polska. Modří, co už vědí, tam jedou o den dřív a zalehnou místo na stánek. My ležíme v posteli, takže na nás zbyde místo na chvostu v postranní uličce s výhledem na radniční věž. Tudíž Jarouš nemohl juchat na večírku do rána, ale prý se ještě uvidí. Byl za hvězdu, každý se s ním chtěl fotit, dokonce i chlapi. V půl desátý volá, že je mu špatně, a že radši jede. Přijel a prakticky se odstěhoval na WC. Do lože se vrátil až s budíkem. V tuhle chvíli jsem si myslela, že trh odpískám a pak se trochu urazim a budu naštvaná. Ale Jardovi pocit zodpovědnosti za Kočku Kouli nedal a vyjeli jsme do Úštěku. Mlha byla už v Černošicích, za Prahou totální. Takže jsem čekala buď příkop nebo jelena. Příšerná cesta. Jarda divně dýchal, takový jogový dech, ale tady mi to na místě moc nepřišlo. Prý měl na večírku hodně sushi a Colu. Vzpomněl si na píseň od Tatabojs: "Sushi s Colou to byl teda nápad, míchá se ve mně východ a západ". Tak asi hoší vědí proč. V Úštěku jsme tak tak postavili stánek. Poslala jsem ho lehnout do auta. Prý mě tam nechce nechat samotnou a lehne si na špricle pod pultem. Pak se ale hnul a propadl se na silnici. Vytáhla jsem ho a šel do auta. Stánkařka od vedle se přišla zeptat, jestli tam pán opravdu spal, jestli se nespletla. Ano spal. Úplně jí to ohromilo, že to vydrží. Ten stánek. Protože má od stejného výrobce a ona by si to netroufla. Odborně ho ošahala a zjistila, že ho má hubenější. Stále stánek. Den plynul, Jarda stále nepoužitelný, padla tma, stánkaři začali ladit různé iluminace, my nažhavili petrolejky. Rodiče trpělivě dětem vysvětlovali, že takhle se kdysi svítilo. Z radniční věže sletěl poslední anděl a my skládáme. Tak šťastný a veselý!

zapsala Bobule