Proč nejsem biožena

Byli jsme na dětském festivalu Kefír. Spousta skvělých atrakcí - jízda na sekačce, zážitky s popelářema, hovínková dílna, muzika, jídlo, Kašpárek poňoukající děti, aby se ztratily... A taky stánky, které byly různého zaměření - recy věci, oblečení, flašky na pití do školy, pytlíky na svačinu. A tam jsme s kamarádkou D. objevily malá látková kolečka za 20Kč. Ptaly jsme se, na co to je, prý odličovací tampony. Po použití vyprat. Vydrhnu oko několika kolečky a hodím do pračky. Kolik bych jich musela mít? A vypere se voděodolná řasenka? Na podobném principu prý funguje čtvereček o velikosti 10x10 cm - mycí hadřík. Dva druhy - jeden bavlna, druhý upletený z hrubé pytlovité příze - patrně na obnovu pokožky a možná i místo žiletky. Vzpomněla jsem si na kamaráda, který po revoluci jezdil do Ruska a vyprávěl, že tam na šňůře sušili černé pruhy látek sešitých do kruhu. Ptal se co to je a prý nekonečná vložka. Žena si popruh hodí přes sebe jako kabelku crossbody a posunuje. Pak vypere. No je vidět, že Rusko bylo vždy o krok napřed. Šetřit přírodu musíme, ale do tohohle vážně nejdu. Zvláště teď, když vím, která páčka se tahá, když se vysypává popelnice do Kuka vozu.

zapsala Bobule