Nestíháme tempo doby

Na posledním nepravidelně pravidelném dýchánku s holkama jsem pochytila, že existují boty Barefooty (odporně drahé), které jsou zvláštní tím, že mají ultra tenkou podrážku, takže si připadáte, jako bez botek a jste srostlí s Matkou Zemí. Je to celý obor, bosonohá chůze, spousta příznivců, kteří se druží ve spolcích a vyrážejí na seznamovací a utužující výlety, třeba na Sněžku. Petra touží po jedněch rudých botičkách. Renča s Danou taky věděly o čem je řeč. Já ne. Doplnila jsem si rozhled v sobotu v Letech, kde jeden takový oddíl vyznavačů byl. Rozbalil v hospodě U Kafků celý pocitový chodníček, kde byly šišky, dřevo, kaštany, keramzit a závěrečný úsek finišovaly střepy. Hned se tam utvořila dlouhá fronta a někteří chodili stále dokola. I Kolombo s Járou prošli stezku. A protože u každého stánku musela být dílnička, tak tady byla výroba opánků. Obtáhla se noha na hubenou gumu, vystříhlo se to a pak se k tomu přivázaly provázky a dozdobilo se to korálkami. Takové novodobé kristusky. Frajeři od nich tam chodili jen v provázkách mezi prsty. No a dnes, když jsem šla z vlaku, tak přede mnou kráčela dvojice - slečna měla tlusté punčocháče v tlustých botách, tlustý kabát, obmotaná byla tlustou šálou a na hlavě baret - taky tlustej. Vedla se za ruku s hochem, který šel úplně bosatej. Jeho pětačtyřicítky statečně šlapaly po tlejícím listí, po rozbahněné cestě a studeném asfaltu. Asi ještě nejsem připravena tuto novou vlnu, tak jsem všem koupila nové vlněné ponožky!

Zapsala Bobule