Divadlo

Dostala jsem k narozeninám představení Okamžik od Cirk La Putyka. Představení je na Výstavišti ve stanu úplně vzadu. Všechny parkoviště jsou plný, tak přicházíme do hlediště taktak. To už je taky zaplněno, uvádějící herci se snaží pomoci. Když posuneme pána v první řadě, tak vykouzlíme 3 místa, no snad nás nebude bolet za krkem, když se to bude odehrávat ve výškách. Představení plyne, je to nádherné, okouzlující, tajemné, mystické, kostýmy až bizarní, tají se nám dech. Umělci jsou opravdu na dosah. Muži jsou jako učebnice anatomie, čitelný každý sval, testosteron cáká až do třetí řady, holky hbité a půvabné. Všechny smysly si přijdou na své. A najednou si principál žádá tři dobrovolnice, okamžitě je v hledišti les rukou a on vybírá. A je to tady, ruka je nabídnuta a já přelézám na forbínu. Mám rýmu, sucho v krku, tohle opravdu není moje parketa. Jára tohle naopak miluje. Kouzelník se mě ptá, jestli chci alko nebo nealko. Jasně, že potřebuju alko. Dostávám gin s tonikem, to se trefil, gin mám ráda. Přivezli stůl a nastoupilo tam šest chlapů jen v kousku látky, jejich zadky jsme měly ve výši očí a dostatečný časový prostor na pochopení té učebnicové anatomie. Měli kýble se střepama, to vrhli na stůl a potetovanej fakír se začal předvádět. Pak jsme dopily a principál mě vrátil na místo. Ptala jsem se rodiny, jestli to bylo v rámci lístku nebo náhoda. Prej náhoda. Možná ty červené šaty... Po představení jsme šli špalírem herců, kteří nám děkovali, že jsme přišli, venku pršelo, byl krásný májový večer.....

zapsala Bobule