Naše dovolená

Letos poprvé jedeme napůl k moři a napůl do hor v rámci 14 ti dnů. Ověřili jsme si, že takto balit neumíme - neměli jsme prášky a masti na bolest, já dlouhý kalhoty a všichni bundy. Bylo v plánu jet s rodinou Mafíků, cestou mrknem na Škocjanské krápníkové jeskyně a pak hurá na ubytování v Portoži. Mafíci onemocněli, tak jedeme sami, přeposlali nám lístky na krápníky do mobilu. V danou hodinu se hrneme do jeskyní, ale tam nás nepustí, protože stojíme před Postojanskými. Od těch platných jsme půl hodiny cesty a to fakt nestihneme, protože je to na časy. Jaj! Colombo protáhne pusu do podkovy a fňukne, že se opravdu těšil. Celý týden se snaží nemocná rodina stornovat tikety (i ty naše), což se jim nakonec podaří a kupuje nám lístky nové a my je fakt vidíme! Jsou úchvatné, žádné Koněprusy! Evelína nám prozradí, že se jí dělá v jeskyni blbě. Mezi tím chodíme k moři, kde jednou za 15 let jsou všude takové béžové chaluhy. Ano, je to právě letos. Chaluhy obalí plavce slizem a dotyčný vyleze jako yetti, kluci víc, holky míň. Trochu se to dá omýt, zbytek se utře do ručníku. Děláme výlety kolem vodopádů (Evelína nám prozradí, že kolem vodopádů se jí dělá blbě), do Piraně, do Koperu, na pevnosti a jedeme i k řece Soča, kde půjčují rodeové kajaky, udělají rychlokurz pádlování - pravá levá a už klienty pouští po proudu. Tak do toho nejdeme, protože je to fakt ledový. V Rakousku kupujeme permice na Korutany a díky tomu můžeme jezdit lanovkama zadarmo. Jára organizuje výlety podle schopností a stavu mužstva a té slevové kartičky. Vyjedeme lanovkou, uděláme tůru a sejdeme to dolů. V 3500 m leží sníh, fouká ledový vítr. Mám kraťásky, zapnu si mikinu a čelenku stáhnu přes uši. Kvetou tady nádherně alpinky. Kolem vodopádů držím Evelínu za ruku. Z rozhledny Pyramidenkogel, vysoké 100m, se Jára nechal spustit na laně. Hrůza. Nahoře ho háknul nějakej brigádník, dole už nikdo nebyl a musel se dostat sám z těch postrojů a zase je poslat nahoru. Trochu na pankáče. O zážitky nebyla nouze, krásná dovolená.

zapsala Bobule